Léčba 2023/1

Po roce a dvou měsících jsem nastoupil na svůj takzvaný „třicetidenní rekondiční pobyt“ na otevřeném psychiatrickém oddělení nejmenované nemocnice v blízkosti svého bydliště. Své zdravotní omezení neskrývám, ani se s jím nechlubím, jen chci zvýšit povědomí o tom, že jsou tyto pobyty jsou pro mě a mnoho dalších lidí nutností. Je to způsob léčby. Někteří lidé se plně vyléčí, někteří dojdou k zotavení, pro některé je to cesta za úlevou od bolesti s nejasným cílem. Pobyt samotný je nepříjemný až bolestivý. Záleží na každém, jak se rozhodne bojovat podle sil, co mu zbývají. Svůj pobyt beru jako nutnost, abych načerpal sílu, abych se lépe poznal, abych využil poznatky z terapií, abych pracoval na svém zotavení.

Dalším kladem, který mi nejen pobyt, ale i změna prostředí a seznámení se s dalšími lidmi, přinese, je mnoho nových nápadů a inspirací. Pokaždé mám příležitost vyslechnout si životní příběhy spolubojovníků. Vesměs jsou si všechny příběhy podobné. Mnoho traumat z dětství se do dospělosti formuje a mění lidskou osobnost a to, s čím se setkávám, jsou tělesné schránky s poškozenou duší, která hledá, jak důstojně dožít a najít si nějaké to svoje štěstí. 

Průběh pobytu dělím na několik fází:

1. Přivítání a přizpůsobení se. Tato fáze trvá maximálně jeden týden, pro mě sotva dva dny. Moje paní doktorka mě nenechává otálet a zadá mi úkoly, kterými mě hodí do vody intenzivní terapie. Nějaké rozkoukávání už není potřeba. Jsem tu téměř jako doma. Lékaři a sestřičky sledují můj vývoj už 8 let a k wifi se můj telefon a počítač připojují už automaticky, jako by říkala „vítej, ráda tě tu zase vidím“.
2. Intenzivní terapie u psychiatra i psychologa. V této fázi je rozbita duše na střepy, z nichž se vybírají vadné části a střípky, které k těm ostatním nepatří. To trvá přibližně tři týdny.
3. Zakončení terapie a příprava na ukončení pobytu. Během této týdenní fáze se člověk snaží posbírat vše, co mu zbylo a co by mělo dohromady fungovat lépe než předtím. K vyléčení zpravidla nedochází, ale každý malý pokrok se počítá. Tato fáze je bohužel velmi krátká.

K léčbě jsem se dostavil před dvěma dny. Dostalo se mi klasického přivítání, vyplňování formulářů a odběru krve. Přivítala mě i paní uklízečka, původem odněkud z Rumunska, špatnou češtinou mi říkala, že zahlédla někoho „objemného“, tak si hned myslela, že to budu já. Všimla si, že s sebou mám i nového plyšového Dobbyho a ví, že jsem absolutní Potterhead. Je to jako bych se vracel domů, tedy do svého druhého domova. Aktuálně pracuji na svém druhém úkolu. První úkol jsem psal, nyní mám kreslit. Problém však je, že neumím nakreslit ani psa, natož svého bývalého manžela. No co už, stejně si nic lepšího nezaslouží.