Proč nepíšu svůj životopis
Kolikrát jsem si říkal, že by moje zážitky, i když jsem ani zdaleka nedošel
do konce, daly na objemnější výtisk.
nepochopitelný. Asi byste mě litovali i nenáviděli. Přemýšleli nad tím, co je
příčina a co důsledek. Ale s ještě větší pravděpodobností byste knížku odložili
po první větě.
Když jsem byl ještě malá holka, věřil jsem, že na světe existují kouzla.
Když jsem byl ještě malá holka, věřil jsem, že největším kouzlem na světě je
láska a že si jednou najde i mě.
Čekal jsem na to kouzlo netrpělivě a čekal jsem sám.
Čekal jsem v prázdném pokoji a kouzla se mi vyhýbala.
Rozhodl jsem se vydám magii naproti.
Když ujdu tolik kroků jako kouzlo, bude mít jen poloviční cestu.
Když je ale člověk malá holka, nesmí chodit sám.
Nemusí ani chodit do lesa, aby potkal vlka.
Stačí, aby svou důvěru vložil v nesprávného člověka.
Stačí, aby svou důvěru vložil v nesprávného člověka opakovaně.
Po generace předávaná chyba už těžko odhalí svůj počátek. To, co v naší
rodině nejvíce vázlo byla komunikace. Komunikace a vyjadřování emocí. Kde nic
není, ani smrt nebere. Jedinou pozitivní stránkou je, že mám z čeho čerpat pro
své příběhy a charaktery postav. V nějakém z budoucích článků se také mohu
zmínit o specifickém problému, se kterým jsem se setkal.
Když
to shrnu, moje biografie by byla zařazena mezi knihy s napětím. Mezi životní
příběhy žen, které utíkaly od svých manželů, ať už v křesťanské nebo muslimské
kultuře, obětí stalkerů a tyranů. Čtenářky knihu se zvrhlou fascinací přečtou
na jeden nádech a poté jí odloží či pošlou dál po kamarádce nebo odloží do
knihobudky. Po čase jí budou přesyceny antikvariáty a online bazary, a nakonec
knížka upadne v zapomnění jako samotný jednotlivý lidský život.
