K principu zotavení se v příspěvku dostanu někdy na konci listopadu, možná až zkraje prosince. Chci se ale svěřit s jednou ze svých šťastných vzpomínek do dob, kdy ještě bylo všechno v pořádku. Tato vzpomínka mě přenáší do předškolního věku, kdy mi matka četla pohádky na dobrou noc. Tato byla moje úplně nejoblíbenější. Pochází z knížky „Pohádky pod peřinku“ s ilustracemi od Olgy Čechové, které mi už v dětství připadaly dost psycho, jako by paní autorka kreslila pod vlivem LSD a její produkty byly po mnoho let součástí mých nočních můr. (Moje vyjádření berte s rezervou.) Můj oblíbený hrdina byl Hafík. Těžko teď můžu polemizovat o tom, proč to tak…