Probudil ho šramot v předsíni. Zeď, která dělila pokoj a předsíň, ruch tlumila jen minimálně a k jeho uším se dostal každý náznak pohybu ve vedlejší místnosti. Do pěti minut se ozvalo odemykání a záhy cvaknutí dveří. To znamenalo jediné. Je půl šesté a matka odešla do práce. Teď byl a nebyl sám. Mladší bratr spal v posteli. O toho se starat nemusel. Byl už dost starý na to, aby se do školy vypravil sám. Teď byl na chvíli svobodný. Pocit volnosti mu umožnil volně dýchat a nabíjel ho pozitivní energií, ale musel co nejdříve zmizet z domova, jinak to všechno bude pryč. Vstal, ustlal si postel a oblékl se. Hromádku oblečení…