Když přeběhne přes cestu zrzečka
Dnes ráno jsem jako každé pondělí funěl do kopce, abych se sešel se svou šéfovou na poradu v jejím domě na samotě za městem. Není to nějaká zvláštní dálka, od zastávky autobusu je to přesně 500 metrů. Ale s ohledem na mou hmotnost, která značně překračuje hranici normálnosti, je potřeba mého úsilí, abych cestu zvládl bez hrozby infarktu. Při krátkých přestávkách mezi úseky, na které si cestu dělím, se kochám podkrkonošskou přírodou, vůní lesa a sem tam se objeví něco živého. Tentokrát jsem měl štěstí a na cestě jsem zahlédl pravou českou zrzavou veverku.
Zastavil jsem se a pozoroval její poskakování.
Veverka chvilku poskakovala, potom se zastavila v půli cesty a rozhlížela se kolem sebe. Zahlédla mě, proto jsem omezil veškerý pohyb, abych ji nevylekal. Bohužel mi nevěřila a okamžitě vběhla do lesa. Ten několikavteřinový moment byl ale nádherný a povzbuzující. Neprobudil jsem se zrovna s nejlepší náladou, ale pohled na něco živého a milého mě potěšil. A možná to i byla pozitivní předzvěst skvělého dne.
Porada byla zábavná, podnětná a protože máme s mou šéfovou skvělý vztah, probraly jsme i mnoho osobních záležitostí. Odcházel jsem s pocitem dobře odvedené práce a i když jsem si odnášel ještě více pokynů, nepochyboval jsem o tom, že je všechny v krátké době zvládnu bez větší námahy.
Nosí tedy zrzečka štěstí? Nebo vedu šťastný život a nepotřebuji žádného posla?
