-
Jeden den
Probudil ho šramot v předsíni. Zeď, která dělila pokoj a předsíň, ruch tlumila jen minimálně a k jeho uším se dostal každý náznak pohybu ve vedlejší místnosti. Do pěti minut se ozvalo odemykání a záhy cvaknutí dveří. To znamenalo jediné. Je půl šesté a matka odešla do práce. Teď byl a nebyl sám. Mladší bratr spal v posteli. O toho se starat nemusel. Byl už dost starý na to, aby se do školy vypravil sám. Teď byl na chvíli svobodný. Pocit volnosti mu umožnil volně dýchat a nabíjel ho pozitivní energií, ale musel co nejdříve zmizet z domova, jinak to všechno bude pryč. Vstal, ustlal si postel a oblékl se. Hromádku oblečení…
-
Když přeběhne přes cestu zrzečka
Dnes ráno jsem jako každé pondělí funěl do kopce, abych se sešel se svou šéfovou na poradu v jejím domě na samotě za městem. Není to nějaká zvláštní dálka, od zastávky autobusu je to přesně 500 metrů. Ale s ohledem na mou hmotnost, která značně překračuje hranici normálnosti, je potřeba mého úsilí, abych cestu zvládl bez hrozby infarktu. Při krátkých přestávkách mezi úseky, na které si cestu dělím, se kochám podkrkonošskou přírodou, vůní lesa a sem tam se objeví něco živého. Tentokrát jsem měl štěstí a na cestě jsem zahlédl pravou českou zrzavou veverku. Zastavil jsem se a pozoroval její poskakování. Veverka chvilku poskakovala, potom se zastavila v půli cesty…
-
Jakou barvu má mořská panna?
Viděli jste už první trailer na novou verzi pohádky od Disneye „Malá mořská víla“? Ne? Pokud vás pohádky nezajímají, tak je to pochopitelné. Pro ty ostatní tu mám video přímo. Pokud chcete ušetřit tu minutu a půl, tak vám upoutávku shrnu. Malá mořská víla, tedy její představitelka Halle Bailey, je tmavé pleti. Překvapilo vás to? Mě ano. Jak na to nahlížíte? Už jste si utvořili svůj názor? Napadlo vás, že by dánský spisovatel Hans Christian Andersen nenapsal pohádku o dívce z mořských hlubin se snědou kůží nebo vás tento fakt nechává chladným? Jeden tento malý záběr vzbudil po celém světě bouřlivé reakce. Svět se rozdělil na tábory nadšenců, odpůrců, ty…
-
Ach ty změny
Aktuální podoba blogu Vás čtenáře musela praštit do očí. Sliboval jsem změny, ale toto není zrovna to, co jsem plánoval. Když mi ale přišla faktura za webhosting ve dvojnásobné výši oproti minulému roku, byl jsem nemile překvapen. Asi týden jsem přemýšlel nad tím, jak vzniklou situaci vyřešit, abych se nemusel vzdát svých webových stránek, které jsem budoval tři roky, ale na žádné kloudné řešení jsem nepřišel. Rozhodl jsem se tedy využít bezplatné služby Blogger a svou doménu přesměroval, abych „byl stále k nalezení“, i když protazím nefunguje protokol HTTPS (a doufám, že fungovat bude). Zatím jsem ze změny docela nešťastný. Ovládání této platformy je trochu krkolomné a s možnostmi redakčního…
-
Proč nepíšu svůj životopis
Kolikrát jsem si říkal, že by moje zážitky, i když jsem ani zdaleka nedošel do konce, daly na objemnější výtisk. Můj životní příběh je vcelku pestrý, často napínavý, a ještě častěji nepochopitelný. Asi byste mě litovali i nenáviděli. Přemýšleli nad tím, co je příčina a co důsledek. Ale s ještě větší pravděpodobností byste knížku odložili po první větě. „Když jsem byl ještě malá holka“ Když jsem byl ještě malá holka, věřil jsem, že na světe existují kouzla. Když jsem byl ještě malá holka, věřil jsem, že největším kouzlem na světě je láska a že si jednou najde i mě. Čekal jsem na to kouzlo netrpělivě a čekal jsem sám. Čekal…
-
Kdo vlastně jsem?
Rád o sobě říkám, že jsem úplně obyčejný člověk. Na první pohled to i tak vypadá, pokud ovšem nenastavím svou zamračenou tvář, která lidi přiměje, aby se ode mně drželi dál. Prohlašuji ale, že jsem zcela přátelský a můj hrubý přístup je pouze maska či přesněji řečeno štít. Pokud narazíte na můj hrubý zevnějšek, nenechte se zmást, na přátelské představení odpovím rovněž přátelsky. Pokud budeme naladěni na stejnou notu, bude ze mě příjemný společník. Jmenuji se Anton Wilhelm Sharpe – Renner Narodil jsem se 6. května 1985 a ano, uvedené jméno je můj pseudonym. Toto jméno jsem si vybral nebo spíše poskládal ze jmen, které se vyskytly v naší rodinné…
-
Připravuji pro vás nový blog
Proč tak najednou? Proč znovu? Zveřejnil jsem několik příspěvků a zůstalo mi mnoho rozepsaných. Skládání libozvučných vět se stalo honbou za dokonalostí. Představa o dokonalosti samotné, o její podobě změnila život a tvorbu v nepřetržité předstírání, pozérství a zmizelo vše čisté a opravdové. To prostě nejsem já. Píšu o prostých věcech, o čistých emocích, které sahají až na dřeň, na samotnou podstatu bytí. Křehkost lidských duší mě fascinovala od počátku puberty. Nerozuměl jsem okolnímu světu, jeho kolotoči, ani sobě samotnému, natož jak bych se měl začlenit do koloběhu života. Nechával jsem se vtáhnout do fantazií a sestavoval příběhy. Učil jsem se nahlížet do lidských myslí, rozvíjel jsem svou intuici a…